První virtuální mobilita v rámci Erasmus+ na VŠTE se uskutečnila s polskými partnery

V roce 2020 měli akademici VŠTE Ladislav Socha, Karel Gryc a Jana Sviželová vyrazit v rámci programu Erasmus+ na partnerskou univerzitu Silesian University of Technology v Polsku. Důvodem návštěvy měl být aplikovaný výzkum v oblast rafinace hliníkových slitin, jemuž se společně věnují. Omezení v rámci covid-19 ale osobní setkání nedovolila. Přesto obě strany zůstaly v kontaktu a schůzky přesunuly do on-line světa. O první virtuální mobilitě v rámci Erasmus+ na VŠTE jsme si povídali s Ladislavem Sochou a Karlem Grycem.

Proč jste se rozhodli pro virtuální mobilitu?

Ladislav Socha: Původně jsme do Polska měli vyjet osobně, ostatně jezdili jsme tam pravidelně, máme tam již vytvořené vazby. Jenomže přišel covid a styky se omezily. Když se pak začala opatření uvolňovat, řekli jsme si, že cestu letos ještě uskutečníme, ale podzimem to opět padlo. Zařídit Erasmus+ pro pedagoga není úplně snadné, je třeba si vyřídit mnoho dokumentů a tak dále. Jelikož už jsme tomu věnovali tolik energie, řekli jsme si, že se setkáme alespoň virtuálně.

A jak schůzky probíhají?

Ladislav Socha: Vždy si domluvíme termín, kdy se uvidíme, a rozdáme si úkoly, které je třeba do té doby pořešit. Scházíme se tedy pravidelně.
Karel Gryc: Doba covidová obecně ukazuje, že i v on-line režimu se dá nějakým způsobem přežít. Určitě má i své výhody, například fyzickým transferem člověk neztratí tolik času. Tím, že se potkáváme pravidelně, také komunikujeme hlouběji.
Ladislav Socha: V našem případě je důležité, že spolupracujeme s lidmi, které už známe déle. Víme, že když si dáme termín, tak že bude skutečně platit. Pokud bychom se s druhou stranou viděli poprvé, nemusela by takto na dálku zavládnout správná chemie. A bez ní dobrá spolupráce nefunguje.
Karel Gryc: Dělat takto Erasmus+ s někým, koho neznáme, bylo by to asi příliš formální, tudíž by to nebylo tak produktivní.
Vzhledem k tomu, že si rozdáváte úkoly, je jistě důležitá disciplína…
Ladislav Socha: Pokud chcete s někým komunikovat přes Teams, něco řešit, musíte mít disciplínu. Máte daný termín další schůzky, do kterého je třeba úkoly splnit. Pokud tak neučiníte, je schůzka zbytečná.

Jakým způsobem jste si rozdělili úkoly?

Ladislav Socha: V současnosti na VŠTE probíhá realizace laboratorních experimentů a s kolegy z univerzity v Polsku průběžně konzultujeme získávané výstupy a dolaďujeme metodiku měření. Díky této zpětné vazbě můžeme předcházet nesprávné interpretaci studovaného procesu.

Co bude výstupem vaší spolupráce?

Ladislav Socha: Společnými silami chceme připravit článek do impaktovaného mezinárodního časopisu Metals. Vzájemně si pomůžeme, abychom se posunuli na vyšší level. U nás testujeme fyzikální model, který je konstrukčně řešený jinak, využíváme trošku jiné metody, předáváme si tak zkušenosti. Nekonkurujeme si, spolupracujeme a posouváme se dál.
Může tedy virtuální mobilita plně nahradit fyzický kontakt?

Karel Gryc: Fyzický kontakt má přesah… Když jste na cizí univerzitě, setkáváte se s různými lidmi, a to třeba i neplánovaně. Má to hlubší rozměr. Obecně je mnoho záležitostí, které ve virtuální formě nedokážete v potřebném rozsahu splnit. On-line režim je v mnoha ohledech omezující.
Ladislav Socha: Na druhou stranu nám virtuální mobilita dala víc prostoru a času. Má to zkrátka svá pro a proti. Obecně si myslím, že komunikace přes virtuální systémy je doplněk, který se neztratí ani v době, kdy už nebude covid. Dá se tak vyřešit hodně dílčích úkolů.
Karel Gryc: Například přesun přednášek do virtuálního prostoru přinesl výhodu v tom, že se mohou pozvat osobnosti, u kterých by se jinak nedal zaplatit výjezd. Ale opět… když jste s takovým člověkem v jedné místnosti, je to jiná energie.

Jsou do fyzikálního modelování zapojeni i studenti?

Karel Gryc: V současné době s námi spolupracují dva studenti, kteří v rámci probíhajících experimentů řeší své bakalářské práce. Každá práce je zaměřena na jiný typ rafinační technologie. Studenti se zapojili aktivně a své poznatky si v současnosti můžou ověřit v rámci brigády na Tlakové slévárně ve společnosti MOTOR JIKOV Slévárna a.s.

Je fyzikální model využíván i v rámci cvičení?

Ladislav Socha: Fyzikální model, vytvořená metodika měření a navržené experimenty byly zapracovány do předmětů zaměřených na strojírenské technologie v rámci studijních programů Strojírenství a Podniková ekonomika. Tímto způsobem mají studenti možnost v rámci cvičení ověřit si teoretické poznatky a získat konkrétní představu o průběhu rafinace hliníkových slitin.

Otázky pro polskou stranu:
1. Jak vnímáte virtuální schůzky s VŠTE?
2. V čem vidíte největší přínos virtuální mobility? A naopak?
3. Budete i po této zkušenosti upřednostňovat osobní setkání?
4. Jak hodnotíte společnou spolupráci?

Otázky pro polskou stranu AJ:
1. How do you perceive virtual meetings with VŠTE?

In the conditions of the covid-19 pandemic, virtual meetings are the best possible means of communication. It enables a relatively free exchange of thoughts and transfer of information between people. Both our centres have an efficient, high-performance IT network, which favors trouble-free connections. Moreover, it is currently the only safe way to contact scientists from abroad. Therefore, we are glad that despite the epidemic situation, we were able to meet our colleagues from VSTE.

2. What do you see as the biggest benefit of virtual mobility? And conversely?

The undoubted advantage of virtual mobility is the possibility of quick communication, no matter where we are at the moment. Thanks to this virtual mobility, the world has become much smaller and contacts between people in different countries easier. Of course, contacting via such instant messengers as Skype, ZOOM or Teams gives a substitute for a meeting, but they are devoid of the advantages that accompany personal contacts. A direct meeting and brainstorming conducted over tea or coffee sometimes gives more than a dozen virtual meetings.

3. Will you still prefer face-to-face meetings after this experience?

We have already mentioned this before. Definitely yes. A face-to-face meeting is a natural, human way of communicating. After all, conversations between people are not only limited to the transmission of information. Non-verbal messages, which cannot be transmitted remotely, play a large role in them. Nothing can replace direct human contact. On the other hand, after the current experience in virtual communication, it will certainly be more willingly used for quick professional contacts.

4. How do you evaluate the joint cooperation?

Cooperation with our Czech colleagues has been going on for many years. During this time, we have managed to implement many joint projects, as evidenced by numerous publications in reputable specialist magazines. This cooperation continues and we are confident it will continue. This belief stems from the extremely friendly atmosphere that accompanies this cooperation. It can be said that we are connected not only by work but, above all, by a cordial friendship.