Přejít na hlavní obsah

START:
3. 2. 2020

Měří jen 40 centimetrů, ale rozhodně ji nepřehlédnete. Trikoptéru Elektra, kterou na naší škole postavili studenti Jan Večerek a Tomáš Szendrei, pohání tři rotory a ty jsou slyšet. Stejně jako klasické a známější drony, které ale mají většinou čtyři a více rotorů.

 „Všechno vzniklo po nástupu na školu, kde jsem začal chodit i do kroužku 3D tisku. Tahle moderní technologie mě doslova nadchla. Od dětství se věnuji modelářství, a tak jsem přemýšlel, jak ji při něm využít,“ říká Jan Večerek, student třetího ročníku oboru strojírenství.

Nejdříve začal sám, ale jak se konstrukční problémy nabalovaly, přibral spolužáka Tomáše a záhy je napadlo vytvořit školní projekt. Nechtěli se spokojit s postupy, které lze dohledat na internetu, ale postavit si bezpilotní letoun vlastní konstrukce. A to už chtělo jasnou vizi, cíle a návrh si obhájit.

„Studenti se svými projekty u nás mají dveře otevřené. Jsem rád, když přicházejí s vlastními nápady i třeba daleko za rámec výuky. To je přece posouvá dál – a je to také posláním vysoké školy,“ říká Vojtěch Stehel, prorektor – statutární zástupce rektora VŠTE.

Škola projekt zařadila do Specifického vysokoškolského výzkumu, a studentské tvůrce podpořila materiálně i technicky. Výsledkem jsou seminární práce z předmětu Části a mechanismy strojů, Kinematika, Pružnost a pevnost. A brzy i výukový model pro začínající dronaře, ve který se trikoptéra promění. Uplatní se tak i v novém kroužku dronů, který škola vypíše v letním semestru v rámci celoživotního vzdělávání. Vzniknout má i školní závodní tým pro FPV race drony.

„Chceme ji ještě vylepšovat a vychytat i nejmenší detaily, aby byla stabilnější a mohla sloužit i jako školní model,“ dodává Tomáš Szendrei, rovněž studující třetí ročník oboru strojírenství. Studentská trikoptéra, osazená kamerou, přenášející obraz v reálném čase do FPV brýlí či obrazovky, se ovládá pomocí RC vysílačky.

Oba tvůrci za nejtěžší fázi pokládají nastavení řídící jednotky se zadním servopohonem, který stroj otáčí a celou dobu také stabilizuje do horizontální polohy. „Ale ani postavit odlehčený rám z PETG (Polyethylentereftalát glykol) nebylo snadné. Jen na 3D tiskárně jsme vytiskli desítku prototypů. Chtěli jsme ji postavit co nejskladnější. Tři ramena spolu svírají úhel 120 stupňů, a tak bylo zapotřebí vymyslet mechanismus, kterým se budou sklápět rovnoběžně se zadním rotorem k trupu,“ popisuje Jan Večerek. Odhaduje, že kdyby na dronu pracovali bez přerušení každý den, zabralo by to i se seminárními pracemi měsíc času. Takhle šlo o zhruba půl roku, který pokládají za skvělou zkušenost, pro budoucí strojaře k nezaplacení.

„Člověk si uvědomí, že u stavby rámu rozhoduje každý gram. V úvahu se musí brát spousta parametrů materiálu, namáhání i hmotnosti celé konstrukce. Lépe zvládáme tvorbu 3D modelů, sestav a prezentací v programu Autodesk Inventor. Naučili jsme se programovat řídící jednotky v Betaflight a Cleanflight konfigurátoru,“ vypočítávají studenti, co jim jejich trikoptéra, připomínající svou konstrukcí vosu, dala.