Přejít na hlavní obsah

START:
11. 5. 2020

Jan Řepa: Mezi spolužáky na VŠTE jsem našel své nejlepší kamarády

Jan Řepa byl jedním z prvních studentů VŠTE. Studoval bakalářský obor Ekonomika a management, přesto profesně nakonec skončil v marketingu. Ten ho dle vlastních slov naplňuje. A vzpomínky na studium? Jen ty nejlepší, ostatně s řadou spolužáků dodnes udržuje kontakt.

Jaká byla vaše cesta na VŠTE?

Původně jsem chtěl jít studovat do Prahy, ale to mi nevyšlo. Jelikož pocházím ze Zdíkova, šel jsem alespoň na jazykovku do Volyně. Po několika měsících jsem se dozvěděl, že se otevírá VŠTE, a ačkoliv jsem pořád myslel na Prahu, nakonec jsem to zkusil. Jsem rád, že to tak dopadlo. Byl jsem jedním z prvních studentů, tuším, že nás tehdy bylo kolem 140. Podniková ekonomika mě zajímala, zároveň jsme si se spolužáky vytvořili úžasný kolektiv. Dodnes jsme v úzkém kontaktu, vlastně mohu prohlásit, že nejlepší kamarády jsem našel právě na VŠTE.

Vzhledem k tomu, že jste byl mezi prvními, neměl jste obavy, že vstupujete na neznámou půdu?

Obavy ne, ale těžké to bylo. Nikdo z předchozích ročníků vám nemohl dát poznámky, neměl jste reference na profesory… Myslím, že se na nás i zkoušela nastavovat laťka, alespoň mi přišlo, že další ročníky už to měly krapet snazší. (úsměv) Vzpomínám třeba na statistiku, ta byla fakt těžká. Mimochodem hodně mi s ní pomáhal spolužák Vojtěch Stehel, dnešní prorektor VŠTE. Trpělivě mě připravoval také na zkoušky z matematiky, takže mu vděčím za to, že jsem školu udělal.

Znal jste už dříve některé ze spolužáků?

Neznal… Právě s Vojtěchem jsme se ale seznámili na přijímačkách. Seděli jsme vedle sebe. (úsměv)

Vím o vás, že jste hodně cestoval…

Hned po prvním semestru jsem odletěl na léto pracovat do Ameriky. Díky tomu, že jsem byl student, jsem se mohl zúčastnit programu Work & Travel. Našel jsem nabídku na plavčíka, na kterou jsem zareagoval. Vyšlo to!

Nepřemýšlel jste o tom, že už se zpátky nevrátíte? Že v USA zakotvíte natrvalo?

To víte, že jsem chtěl zůstat… Měl jsem ale velký respekt vůči rodině. Nemohl jsem jí to udělat. Jak bych tam zůstal, nebylo by cesty zpět. Nakonec jsem usoudil, že bude lepší, když se tam budu vracet na léto. První rok jsem tedy byl plavčíkem, což moc náročné nebylo, další sezóny jsem prožil ve sportovním kempu pro mladé Američany, kde už to bylo různorodější. Vzal jsem s sebou i další spolužáky. Bylo to skvělé… Vždycky si vybavím, jak jsem odlétal s kufrem a prázdnou hokejovou taškou. Ty jsem zpátky vezl narvané dárky. Pro rodinu byl můj návrat druhými Vánoci. (úsměv)

Kdy jste byl ve státech naposledy?

V roce 2014, kdy jsem tam vzal manželku, kterou jsem mimochodem poznal na plese VŠTE. Chtěl jsem jí ukázat místa, kde jsem toho tolik prožil. USA jsou můj druhý domov, srdcovka… Pořád přemýšlím, jak to udělat, abych se tam mohl na delší čas vrátit, ale momentální situace mi to nedovoluje. Nedávno jsem se stal podruhé otcem, takže mám samozřejmě jiné priority. Ale vzpomínám moc rád. Jasně, ne všechno je tam růžové, ale fajn vzpomínky převládají.

Nyní pracujete ve společnosti NaturaMed, kde máte na starosti PR. Trošku jste od ekonomiky utekl…

To ano, ale už na škole jsme se věnovali také marketingu. V NaturaMed jsem čtyři skvělé roky. Dostal jsem tehdy nabídku na úplně novou pozici. Je zde kladen velký důraz právě na marketing, který se dělá na vysoké úrovni. Marketing mě baví! A když děláme rozhovor ohledně VŠTE, rád bych zmínil, že budeme chtít se školou navázat spolupráci ohledně praxe studentů. Věřím, že u nás bude dávat smysl. Určitě to nebude žádné: „Přines hrnek s kafem!“ Ne, bude to skutečná praxe, která v dnešním školství tak moc chybí, proto je dobře, že na ni VŠTE klade důraz. Praxe… to je něco, co vás ve škole nenaučí. Vždycky si vzpomenu na jeden citát: „Moje práce je mou vysokou školou.“

Na začátku rozhovoru jste mluvil o spolužácích… Udržujete s některými kontakt i po profesní stránce?

S některými ano. Obecně neustále udržujeme kontakt, navštěvujeme se, nyní už s dětmi, pro které děláme různé kinder párty a podobně. (úsměv) Zkrátka se snažíme alespoň minimálně jednou za rok všichni hromadně potkat.

Václav Votruba