Přejít na hlavní obsah

START:
3. 11. 2020

Jakub Horák: Není se čeho bát… Pomocná vědecká síla je skvělá zkušenost!

Pozice pomocné vědecké síly (PVS) přináší studentům VŠTE celou řadu výhod. Jaké konkrétně? Ptali jsme se Jakuba Horáka z Ústavu znalectví a oceňování, který má s prací PVS vlastní zkušenosti. Sám tak před lety začínal, přičemž poměrně brzy se stal zaměstnancem na plný pracovní úvazek.

Jak jste se dostal k práci na Ústavu znalectví a oceňování na VŠTE?

Začínal jsem jako PVS na Ústavu podnikové strategie, kde jsem byl na praxi při studiu ekonomiky. Jednoho letního dne jsem si všiml inzerátu na PVS na Ústavu znalectví a oceňování, který tehdy vznikal, tak jsem se přihlásil. Začal jsem psaním rešerší, načež jsem již na podzim toho roku dostal nabídku plného pracovního úvazku. Od té doby zde působím nastálo.

Někteří studenti mohou mít obavy, zda práci PVS zvládnou. Jsou obavy na místě?

Nejsou. Není se čeho bát. Někdo se v tom najde, další to alespoň zkusí. Člověk by měl v životě zkusit všechno. Jsme otevřeni všem spolupracím, takže bereme všechny zájemce. Vše postupně vykrystalizuje…

Něco ale od zájemců přece jen požadovat musíte…

Jen ochotu, spolehlivost, špetku zapálenosti pro věc a základní znalosti ekonomiky a práce v MS Office.

Vy osobně jste důkazem toho, že se PVS může postupně vypracovat…

A právě fakt, že se postupně posouvají, je velmi motivační. Na začátku dostávají jednodušší úkoly, poté o něco složitější. Studenti tak rostou, vidí věci z praktičtějšího hlediska. Nemluvě o tom, že nakonec zde mohou přímo získat zaměstnání. Stejně tak jako v případně naší kolegyně Evy Kalinové, která se též postupnými kroky od PVS a základních činností dostala přes činnosti složitější až k zaměstnání na hlavní pracovní poměr. Oplývá zaujetím a díky tomu nyní studuje také doktorské studium.

Na čem se může PVS v Ústavu znalectví a oceňování podílet?

Možnost spolupráce je například ve znalecké činnosti. Jedná se o přípravu materiálů pro znalce, vyhledávání informací na internetu, úpravy dat, formátování a další podpůrné činnosti. Realizovat se může také v tvůrčí a výzkumné činnosti – příprava literárních rešerší pro články, formální úpravy článků, knih a dalších publikací, participace na organizaci konference, na projektech, vyhledávání informací, příprava článků do šablon, úpravy citačních záznamů a tak dále. V neposlední řadě má využití v pedagogické činnosti, kdy například pomáhá s přípravou materiálů a podkladů pro výuku.

Je možná práce z domova?

Jak z domova, tak přímo ve škole… Zároveň může pracovat dle svých časových možností. To je jedna z věcí, která mě na PVS zaujala. Mluvím o celkové flexibilitě, kdy jsem si k práci mohl sednout třeba až večer.

Flexibilita je jednou z mnoha výhod… Jaké další bychom mohli zmínit?

Možnost navázání hlubší spolupráce, která může přerůst až v HPP. Dále bych zmínil aktivní zapojení se do dění na škole, vstřícnost, ochotu, domluvu, spolupráci při tvorbě BP/DP či seminárních prací, absolvování povinné praxe… PVS studentům skutečně přináší řadu výhod. Už jen to, že se zapojují do činnosti školy, dokážou lépe pochopit její fungování, nahlédnou pod pokličku… to vše jsou cenné zkušenosti. Stejně tak není k zahození, že studentům pomáháme. Pokud se známe, mluvíme spolu, dokážeme lépe pomoc třeba v diskuzi nad seminární prací. Ostatně je u nás možné i vykonávat dlouhodobou praxi.

Kolik PVS nyní v Ústavu znalectví a oceňování VŠTE máte?

Sedm. Počty se ale stále mění. Někdo školu dokončí, na druhou stranu přijdou noví…

Celý váš život je spojen s fotbalem, přičemž je zajímavé, že už od mládí jste se věnoval trénování malých dětí…

Fotbal vždy tvořil silnou linii mého života. Na hřišti jsme jako kluci byli každý den. K trénování jsem se dostal podobně jak k PVS. Všiml jsem si inzerátu, že ve Volyni hledají trenéry nejmladších kategorií dětí. S kamarádem jsme si řekli, že do toho půjdeme. Bylo nám zhruba šestnáct let. Když se do něčeho pustím, nerad od toho odcházím, proto jsem u trénování vydržel dlouho. Trénoval jsem i ve Strakonicích, a nakonec se dostal až do českobudějovického Dynama.

S trénováním už jste skončil?

Ano, musel jsem kvůli práci, přibývajícím povinnostem a nedostatku času.

Předpokládám ale, že i práce je pro vás vášní. Alespoň tak na mě působíte…

Našel jsem se v ní. Kdybyste mi před patnácti lety řekli, kde jednou budu, nevěřil bych. (úsměv) Je to ale také hodně o lidech kolem vás, to je dost důležitý aspekt. Když kolem sebe máte lidi, co dokážou pomoct, jsou rozumní, naklonění k diskuzi, spolupráci, je to vždycky fajn. A my tady máme skvělé zázemí.

Proč jste si před lety vybral studium na VŠTE?

Původně jsem studoval jinde, na větší škole, což mi ale příliš nevyhovovalo. Člověk tam byl jen číslo. Přednášky, na kterých bylo velké množství lidí… z toho jsem byl nesvůj. Také mi nevyhovoval přístup některých učitelů. Na VŠTE se mi líbilo, že je to menší škola. A jak jsem poznal, přístup lidí je zde obecně přátelštější.

Na závěr bych se ještě rád zastavil u vaší publikační činnosti. Můžete představit knihu Neuronové sítě pro predikci cen akcií v odvětví dopravy, které jste spoluautorem?

Kniha vznikla v rámci projektu Vysokoškolského specifického výzkumu, do kterého jsou zapojeni studenti navazujícího studia. Do projektů tohoto typu jsem byl zapojen také jako student, posléze tedy jako další řešitel z řad akademických pracovníků. Tento konkrétní projekt nesl název „Tvorba jednoúčelové umělé neuronové sítě pro predikci budoucího vývoje časových řad cen akcií dopravní/přepravní společnosti ČR“. Umělými neuronovými sítěmi se zabývám ve své činnosti velmi často, jsem šéfredaktorem odborného recenzovaného časopisu Journal of Valuation and Expertness, editor sborníků z mezinárodní vědecké konference Innovative Economic Symposium, členem akademického senátu. Zmíněnou konferenci Innovative Economic Symposium pořádáme každoročně ve spolupráci s dalšími školami v Jižní Koreji, Číně, Rusku a mám ji v podstatě na starost, dá se říci, že jsem hlavním organizátorem.

Václav Votruba

 

Menu