Studenti VŠTE už potřetí navštívili Bazalku a dětem zpestřili den

 

„Má to hluboký smysl. Pro děti i pro nás. Je důležité, aby sociální služby nebyly na okraji zájmu společnosti. A můžeme-li k tomu alespoň takto pomoci, pak jsme rádi,“ říkala ředitelka centra Bazalky Vanda Polívková, když se loučila se zaměstnanci a studenty českobudějovické Vysoké školy technické a ekonomické v Centru Bazalka. To slouží jako nestátní stacionář pro čtyři desítky dětí s těžkým kombinovaným postižením, a funguje jen díky podpoře individuálních a firemních dárců.

Poslední květnový den za nimi lidé z VŠTE přišli už potřetí, aby jim v rámci Mezinárodního dne dětí, který je příležitostí k upozornění na práva a potřeby dětí, zpestřili část dne hrami a zdobením triček foukacími i normálními fixami na textil. Na terase centra, sídlícího v ulici U Jeslí, k tomu sloužily připravené šablony s různými motivy, mezi nimiž byly i loga školy a Bazalky.

„Chtěli jsme přijít zase s něčím jiným než i „plackováním“, tedy výrobou ozdobných placek ve speciálním, jednoduchém stroji. A věřím, že si to všechny děti užily. Jako škola, která je bez baríér, a na níž díky tomu studují i lidé s handicapem, jsme čerpali ze zkušeností našeho Informačně poradenského centra, které se jim věnuje,“ říká Romana Ocásková z VŠTE.

V Bazalce, která se stará o děti s mentálním, smyslovým a tělesným postižením anebo s poruchami autistického spektra s přidruženým mentálním postižením, přitom byli zástupci VŠTE opakovaně. Děje se tak v rámci sociálních aktivit školy, která tím podporuje neprávem opomíjené skupiny, jako jsou právě handicapovaní a senioři. Pro mnohé to je i poznání prostředí, které neznají a setkávají se s ním poprvé. Kdyby stacionář Bazalka neexistoval, někteří rodiče by postižené děti museli dávat do celoročních ústavů, a tím by se přetrhaly rodinné vazby.

Pro děti taková návštěva ale není jen zpestření dne. Podle odborníků posiluje i jejich sociální kontakty, protože se setkají s úplně jinými lidmi. Mnohým to pak pomáhá i v běžném životě. A odměnou všem je pak dětský úsměv.